Různé

Po 30. kilometru matonského běhu většina hobíků maratonců vyčerpá pohotový zdroj energie ve formě glykogenu (sacharidy uložené ve svalech a játrech) a tělo tak začne čerpat energii z proteinů a tuků, jejichž spalování je bohužel mnohem méně účinné.  V tomto okamžiku běžec pocítí prudce zvýšenou únavu - narazí do tzv. maratonské zdi! Nohy neuvěřitelně ztěžknou, běžec si připadá, že běží po tekutém asfaltu a nemůže se pořádně odlepit od země natož poskočit. Dech se ještě více zkrátí, ruce padnou pod pás, tělo odmítá rychlý pohyb, mžitky před očima... A tehdy se potvrdí, že dokončit maraton je vlastně jen o hlavě. Běžec v tu chvíli zpravidla prožívá schizofrenní rozhovor ve své hlavě (mnozí i nahlas). První jeho já fňuká - vykašli se na to, je mi mizerně, toto přece není to, kvůli čemu běháš, vzdej to! To druhé já rychle překřikuje - ještě vydrž, to přejde, do cíle to není daleko, máš na to!

Nejprve jsem našel ve schránce dopis s návrhem smlouvy od mého dodavatele plynu, abych od něj odebíral i elektřinu za výhodné ceny. Do týdne přistál ve stejné schránce podobný dopis od stávajícího dodavatele elektřiny, abych od něj odebíral i plyn, samozřejmě za výhodnější ceny. No a minulý týden jsem našel fakturu za odebraný plyn v roce 2011. Z mnoha čísel na dvou listech se na mě usmívala několikatisícová suma nedoplatku. Začal jsem přemýšlet a počítat...